ZÁKLADNÍ OMYLY V KRAJINÁŘSKÉ FOTOGRAFII
04.04.2017 08:25
ZÁKLADNÍ OMYLY V KRAJINÁŘSKÉ FOTOGRAFII
Čím více se setkávám a komunikuji s fotografy, tím více jsem někdy překvapen, co za bludy se mezi krajinářskou fotografickou komunitou šíří. Také někteří účastníci našich krajinářských workshopů přicházejí vyzbrojeni opravdu „zajímavými“ názory a je potřeba jim je ověřitelnými argumenty vyvrátit a uvést je zpět na správnou krajinářskou cestu. Proto jsem se rozhodl, že sepíšu a upozorním na některé z fatálních prohřešků, kterých se může fotograf krajinář dopustit.
Jinak bych rád podotkl, že jsem ani nesnědl Šalamounovo lejno, jak se hezky lidově říká, ani nejsem děd vševěd, ani nevymýšlím nic nového a převratného. Drtivá většina následujícího textu vychází z letitých zkušeností proslulých krajinářů, kteří podobné postupy používali již před desítkami a desítkami let. My bychom na ně měli pouze navázat v modernější formě. Pojďme si nyní formou citací a reakcí na ně zmapovat několik avizovaných omylů.
„JÁ SVOJE FOTOGRAFIE KRAJIN NEUPRAVUJI, NESKLÁDÁM FOTKY Z RŮZNÝCH EXPOZIC, NELÍBÍ SE MI UMĚLÉ FOTOGRAFIE. CHCI ZACHYTIT SCÉNU TAK, JAK JSEM JI VIDĚL A FOTIT TAK, JAK FOTILI STAŘÍ KRAJINÁŘI.“
Takovéto omyly registruji zejména na fotografických serverech poměrně často. Jedná se ale o zásadní neznalost. Proč? Protože nejlepší dnešní zrcadlovky mají v laboratorních podmínkách dynamický rozsah cca 14,5 EV. Lidský zrak ovšem dokáže zvládnout až 30 EV! Čili pokud fotíme dynamicky náročnou scénu – např. do protisvětla se sluncem v záběru – nedokáže ji fotoaparát díky technickým omezením dokonale zachytit. Slunce bývá přepálené a spodní partie jsou černé bez kresby. Proto nám nezbývá nic jiného, než technická omezení obejít.
Za použití přechodových filtrů (kterým se já osobně vyhýbám) či ideálně za použití expozičního bracketingu doháníme to, co fotoaparát nezvládl, ale my jsme na daném místě a v daný okamžik jako fotografové viděli! Tedy pomocí expozičního bracketingu navyšujeme dynamický rozsah fotoaparátu a přibližujeme ho dynamickému rozsahu lidského zraku. Resp. nenavyšujeme dynamický rozsah čipu jako takového, samozřejmě, pouze obcházíme jeho technické nedokonalosti.
Co se týká krajinářských es a jejich způsobu práce, potom bych doporučil například Ansela Adamse. Americká krajinářská legenda (1902 – 1984). Stačí si přečíst o jeho fotografiích a jejich úpravách a budeme možná překvapeni tím, že se také jako my musel vyrovnávat s přílišným dynamickým rozsahem scény. Obdobné úkony, jaké my dnes děláme v rámci postprocesu v digitální formě, on dělal ručně v temné komoře.